Jan Renner
Významný regionální muzejní pracovník, historik a archivář.
Narodil se 15. května 1869 v Lašovicích. V letech 1883 – 1890 navštěvoval reálné gymnázium v Rakovníku. Renner pocházel z velmi skromných poměrů, ve studiu však vynikal. Také měl výborné učitele - češtinu a němčinu ho v prvním ročníku učil Zikmund Winter, na matematiku a fyziku měl geologa Jana Kuštu, na zeměpis a dějepis Jindřicha Böhma. Po absolvování reálky složil učitelské zkoušky a začal vyučovat na venkovských školách. Později odešel do Rakovníka, kde působil jako odborný učitel a pak i ředitel na měšťanské škole. Měl pověst výborného pedagoga.
Jan Renner
V roce 1904, po příchodu do Rakovníka, se Renner začal zajímat o rakovnické muzeum a archív. Městské muzeum chátralo po odchodu Františka Krause, o archívní materiály se už od roku 1873 nikdo nestaral. Renner se stal novým správcem sbírek a na dlouhá léta je rakovnické muzeum nerozlučně spjato s jeho jménem. Práce se sbírkami jej přivedla ke studiu literatury o starožitnostech, o konzervování a restaurování předmětů, v souvislosti s péčí o archív se začal zabývat pomocnými vědami historickými. Mnoho času věnoval přestěhování muzea z chlapecké školy do 3 místností v městské Spořitelně. Bylo třeba zaplnit místnosti a skříně novými exponáty.
Záhy se projevil fakt, že k efektivnějšímu fungování muzea bude zapotřebí zapojit širší veřejnost. To vedlo k myšlence založit muzejní spolek, což se roku 1911 s dalšími zájemci podařilo uskutečnit. Jan Renner pak zastával funkci jednatele spolku celých 27 let. Zároveň od roku 1912, kdy začal vycházet Věstník muzejního spolku, zastával funkci redaktora jmenovaného periodika až do roku 1938, kdy byl zvolen nový redakční výbor. V uvedených letech pak najdeme ve Věstníku úctyhodný počet obsáhlých i kratších statí z oblastí Rennerova zájmu – historie, národopisu i archeologie. Renner se během působení v muzeu zasloužil o rozhojnění fondů díky působení na veřejnost i vlastním národopisným sběrům a archeologickým výzkumům přímo v terénu. Ohromný kus práce vykonal při ochraně sbírek během 1. světové války, kdy bylo muzeum roztroušeno na mnoha místech, i při nové instalaci v upravené Petrovcově vile. Dlužno poznamenat, že některé dobře míněné rady ohledně uspořádání sbírek, chápal Jan Renner jako neoprávněnou kritiku a nevděk. Konflikty se projevily především během stěhování sbírek do nové budovy na „Staré poště“ a zasáhly i do redigování Věstníku. Rennerovo pojetí muzejní práce se jeho odpůrcům (hudební kritik J.Bartoš, ředitel městských úřadů J.Šubert, K.Spalová) jevilo jako staromilské a nemoderní. To ovšem nijak nesnižuje objem práce, kterou Jan Renner s opravdovou láskou pro rakovnické muzeum vykonal. Ve srovnání s Dr.Kamilou Spalovou je jeho přístup pochopitelně méně erudovaný, ale z praktické stránky je jeho odkaz daleko hmatatelnější.
Jan Renner v městském archívu
Rennerovy statě nevycházely jen ve Věstníku muzejního spolku, některé obsáhlejší práce vyšly samostatně a jsou dodnes v odborných kruzích kladně hodnoceny: Rakovník XIX.století, Rakovník, Stručný popis politického a školního okresu rakovnického, Nejstarší kronika královského města Rakovníka, Knihy černé královského města Rakovníka, Průvodce Rakovnickem a Křivoklátskem, Rakovník stavebního rozmachu 16.století, Historie a soupis archívu král.města Rakovníka, Pečetidla a pečeti, znak královského města Rakovníka, Rakovnicko a Křivoklátsko v pověstech, Historie městského muzea a průvodce jeho sbírkami, Kamenné památky, Hřbitovní kostel Nějsvětější Trojice, Rakovnicko v době předhistorické, Dějiny řádu karmelitánského v Rakovníce, Mariánské sousoší v Rakovníce a další.
V roce 1940 Renner předložil rezignaci na funkci správce muzea a po dalších sporech v roce 1945 se věnoval se pouze archívu v Petrovcově vile. V osobním životě Renner zažil mnohá zklamání, muzejní spolek a muzejní sbírky opustil po letech práce s pocitem křivdy a jistě jej zasáhly i politické události. To vše pak pravděpodobně přispělo k jeho dobrovolnému odchodu v roce 1959.