Osobnosti Muzejního spolku
JAN RENNER
1869 - 1959
Jan Renner
Narodil se 15. května 1869 v Lašovicích. V letech 1883 – 1890 navštěvoval reálné gymnázium v Rakovníku. V jeho zájmech jej ovlivnili učitelé - historik Zikmund Winter, geolog Jan Kušta, Jindřich Böhm. Po absolvování reálky složil učitelské zkoušky a začal vyučovat na venkovských školách. Později přešel do Rakovníka, kde působil jako odborný učitel a pak i ředitel na měšťanské škole. Měl pověst výborného pedagoga.
Po příchodu do Rakovníka v roce 1904 se Renner začal zajímat o rakovnické muzeum a archív. Městské muzeum po odchodu Františka Krause chátralo a Jan Renner byl jmenován jeho novým správcem. Mnoho času věnoval instalaci sbírek v místnostech městské spořitelny. Záhy se projevil fakt, že k efektivnějšímu fungování muzea bude zapotřebí zapojit širší veřejnost. To vedlo k myšlence založit muzejní spolek, což se roku 1911 podařilo uskutečnit. Jan Renner pak zastával funkci jednatele spolku celých 27 let. Zároveň od roku 1912, kdy začal vycházet Věstník muzejního spolku, zastával funkci redaktora jmenovaného periodika až do roku 1938, kdy byl zvolen nový redakční výbor. V uvedených letech pak najdeme ve Věstníku úctyhodný počet statí z oblastí Rennerova zájmu. Některé obsáhlejší práce vyšly samostatně a jsou dodnes mezi badateli vyhledávané – např. Rakovník XIX.století, Rakovník, Popis politického a školního okresu rakovnického a řada dalších. Ohromný kus práce Renner vykonal při ochraně sbírek během 1. světové války, při instalaci sbírek v upravené Petrovcově vile a konečně při stěhování muzea na Starou poštu ve 30.letech.
V roce 1940 Renner rezignoval na funkci správce muzea a po dalších sporech se v roce 1945 věnoval pouze archívu v Petrovcově vile. V osobním životě Renner zažil mnohá zklamání, muzejní spolek a muzejní sbírky opustil po letech práce s pocitem křivdy a jistě jej zasáhly i politické události. To vše pak pravděpodobně přispělo k jeho dobrovolnému odchodu ze života v roce 1959.
KAMILA SPALOVÁ
1871 - 1953
Kamila Spalová
Narodila se 15.12.1871 v Rakovníku jako nejstarší z pěti dcer učitele Adolfa Spala v budově na Staré poště (budova pozdějšího muzea). Do měšťanské školy chodila v Praze, kde navštěvovala i čtyřletý učitelský ústav. 10.9.1890 nastoupila jako učitelka na rakovnické dívčí škole. Řadu let působila jako správkyně mateřské školy. V roce 1919 přijala natrvalo místo v Praze - nejprve na tehdejším ministerstvu školství, od roku 1921 do důchodového věku zastávala funkci ředitelky dívčích škol ve Vršovicích a na Vinohradech. Ve 30.letech zajížděla do Rakovníka, kde se věnovala především kultuře.
V roce 1902 se nechala zapsat jako externí posluchačka na tehdy Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze na obor dějepis – zeměpis. S přispěním Dr.Z.Wintra odmaturovala na Akademickém gymnáziu v Praze, poté mohla zakončit roku 1912 vysokoškolské studium. Byla pravděpodobně u nás první učitelkou, která získala titul doktor filozofie.
Spalová hojně publikovala. Kromě didaktických spisů, učebnic a metodik vydala práce s tematikou regionů z Rakovnicka (Naše regio, Hrad Krakovec) a Prahy. Významné jsou její feministické statě (ovlivněné i Z.Wintrem) a čtivé cestopisy.
Zájem Kamily Spalové o kulturní památky se projevil již během příprav na NVČ v Praze. Později byla v Rakovníku zvolena do výboru Muzejního spolku a od roku 1913 přispívala do Věstníku svými články. V roce 1937 se Spalová angažovala během příprav u příležitosti Wintrových oslav a odhalení jeho busty na nádvoří muzea. V roce 1939, po smrti Františka Otty, se do čela Muzejního spolku dostala Kamila Spalová. Její předsednictví přineslo změnu v redigování Věstníku. Byla to doba vyhrocených sporů s J.Renerem ukončená Rennerovou rezignací. Plány, které měla předsedkyně s Muzejním spolkem narušila okupace. Po osvobození se činnost spolku pod vedením Kamily Spalové rychle zaktivizovala, začal znovu vycházet Věstník. Události února 1948 a léta následující nepřály spolkovému životu a na přelomu let 1950/51 bylo Muzejnímu spolku doporučeno, aby ukončil sám svou činnost.
K nejužšímu propojení muzejní a spolkové činnosti došlo v roce 1945, kdy se Kamila Spalová stala správkyní rakovnického muzea. Tehdy navrhla novou koncepci sbírkotvorné činnosti a prezentace sbírek - muzeum se mělo stát moderní vědeckou institucí regionálního charakteru. Po válce bylo nutné provést opravy, obnovila se evidence, sbírky byly v roce 1946 znovu zpřístupněny a Spalová napsala znovu průvodce po muzejní expozici. Vznikl odbor pro přírodovědné sbírky, byla snaha přiblížit muzeum co nejširšímu spektru návštěvníků. Poúnorové události zasáhly do běhu muzea. Spalová byla nucena odstranit z expozice některé „nežádoucí“ exponáty. Za této situace Dr. Kamila Spalová v roce 1953 umírá.
JAN NEPOMUK MICHÁLEK
1845 - 1925
Narodil se 26. února roku 1845 v Chropyni v rodině hostinského. Po školách v Chropyni a v Kroměříži studoval na gymnáziu, kde odmaturoval roku 1865. Přání rodičů, aby syn studoval na kněze, nebylo vyslyšeno. Jan odešel na hornickou akademii do Štiavnice, kde získal státní stipendium. Roku 1867 přešel na akademii v Příbrami, kde se zaměřil na obor hutnictví a železářství. Akademii absolvoval v roce 1869.
Ve svém oboru pracoval na řadě míst – jako praktikant v Jáchymovských dolech, v Chorvatsku u belgické společnosti, pak přijal místo v kamenouhelných dolech v Rakovníku, kde pobýval deset let. Poté se odstěhoval do Prahy a vystřídal několik zaměstnavatelů. Pracoval v Třebušicích na dole Washington-Colliery, pak u německé mostecké akciové společnosti v Souši. Roku 1895 byl jako vrchní důlní inspektor touto společností přeložen do Teplic. Roku 1899 inženýr Michálek nezískal uvolněné místo centrálního ředitele vzhledem ke svému českému původu. To se jej dotklo natolik, že ze společnosti okamžitě vystoupil. Až do roku 1909 pak pracoval jako technický konzultant.
V říjnu 1904 se přestěhoval na trvalý odpočinek do Rakovníka, kde se plně věnoval svému koníčku – sbírání hornin a minerálů. Tady se také seznámil se správcem muzea Janem Rennerem, který mu přinášel nerosty k určování. Oba podnikali výzkumné geologické cesty po okolí Rakovníka. Společně s Janem Soukupem iniciovali založení Muzejního spolku. Jan Michálek se stal jeho prvním předsedou a funkci vykonával do roku 1924. Muzejní sbírka se díky jeho daru neobyčejně zkvalitnila, když Jan Michálek věnoval rakovnickému muzeu své dlouholeté dílo – vlastní odborně zpracovanou geologickou sbírku. Samostatně i v muzejním Věstníku vyšla jeho stěžejní práce Geologický popis Rakovnicka. Z vlastních prostředků také podporoval muzeum i Muzejní spolek. Ing.. Jan Nepomuk Michálek zemřel 14.února 1925.
JAN SOUKUP
1866 - 1933
Narodil se 15.2.1867 v rodině pražského magistrátního úředníka. Během středoškolských studií se začal zajímat o historii. Společně se spolužáky založil historický kroužek a časopis „Krolmus“. Tehdy začaly vycházet Soukupovy články v časopisech Český lid, Vesmír, Ruch, Světozor, Jitřenka a Český včelař. Po maturitě roku 1891 pokračoval ve studiu na filosofické fakultě obory historie a geografie. Na univerzitě se stal J.Soukup členem Společnosti přátel starožitností českých v Praze a krátce redigoval její periodikum „Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze“. V době příprav na Národopisnou výstavu českoslovanskou se začal Soukup zajímat o lidové zvyky. Roku 1891 oslovil českou veřejnost ve snaze získat kompletní sbírku kraslic. V Ottově slovníku naučném najdeme hesla „kraslice“ a „klibna“ popsané právě Janem Soukupem. Po absolvování osmi semestrů vyučoval jako suplent v Benešově a v Praze. Roku 1900 vykonal státní zkoušky a roku následujícího nastoupil na reálce v Plzni.
Do Rakovníka se Jan Soukup přestěhoval roku 1905 a působil na zdejší reálce jako profesor historie. I zde se zapojil do kulturního života a svůj zájem rozdělil mezi školu a Muzejní spolek. Od ustavující schůze spolku zastával funkci místopředsedy a od roku 1925 post předsedy. Zajímal se o záchranu historických památek ve městě a pro okresní hejtmanství pořídil jejich soupis. Zájem veřejnosti o dějiny a kulturní památky se snažil vzbudit přednáškou a statí O důležitosti starožitností. Soukupův přednes byl nesmírně poutavý a každou valnou hromadu Muzejního spolku obohatil přednáškou z oblasti archeologie, národopisu nebo historie. Přednesl jich celkem 15 a navíc přednášel pro širší veřejnost Národopisné pozůstalosti na Rakovnicku. Do roku 1933 vycházel v téměř každém Věstníku Soukupův příspěvek – otištěno jich bylo celkem osmnáct. Do národopisného časopisu Český lid odeslal Soukup 46 příspěvků. Celkem otiskl 114 odborných článků ve 32 publikacích. Nejobsáhlejší práci Dějiny reálné školy v Rakovníce věnoval ústavu, kde léta působil. Závěr Soukupova života byl ovlivněn nemocemi. Zemřel 23. července 1933.